Smuteční mundúr

V řadě člověků
          Dlouhá a táhlá mlha
          Ruce bez prstů
          Kytara bez hráče
Řádky nedovolených slz
A řady rovných zapíchnutých latí
          … a bez napouštědel srdcí
          Všechno padá

Jak podat dlaň
Když prsty odešly
A dole moře černých tkaniček
V případě navázání
          slabý kilometr soustrasti.

Ale i tak se ukloň
          (hlavy se nesrazí, Snad ne)

A pak okolo křížů mezi půllitry
          Tak to má být
          Tichá vzpomínka
Ta už bude chybět

Těžko vzpomínat na to, co nyní popel je.
A bylo.
(Kolikrát snad uvidíš konce černých louží)

(cc) Petr Pavouk Hajner 1983