Cesta
snad cesta z nepoznaných
kdy rozhrň
dlaněmi svými
svojí nadějí
nerozhrnutelná mračna
plný pytlíky blesků
a kyblíčky s deštěm
a tak
jak nikdy dřív
než zapálils věčný plamen
oharkem z listu kalendáře
z listu tvé vlastní
tak málo odvážné cesty
jak nikdy dřív
vzýváš tanec dívky z tvých
osamocených úsvitů
a i ty
už moc moc chceš
a ona snad netuší
cestu poznání doteků
tohoto jara
tvé touhy
jejího těla
a tančíš
však očima chceš víc
a hledáš v ní
a hledáš v sobě
a pak
i ve stéblech
kterés možná nalezl
na neskutečné planetě
za mračny
nerozhrnutelnosti a snů
co nalézáš
snad jen
další
slzu
na tvé cestě tramvajáků
nočních linek
odnikud a
kdovíkam
snad
její lásku
na cestě toho
o čem máš tak málo odvahy
snít
ale nalézáš
odvahu touhy
žít
s ní…
mít rád
(cc) Petr Pavouk Hajner 2000 a 2010