Zdrhám
s chladným džbánem
ke sklenicím
někam domů
tak jak občas zdrhá každej
po schodech trošku vejš
aby pěna neupadla
vona ráda upadá
mramorový stupně,
jak hroby
co jich bejvá deset
a možná víc
zvonky, klepadla a silně bušte
pak vám otevřou
aby vpustili
nafurt
dokud se to nevypije
do chřtánů a do dna
a zas
s prázdným džbánem
do tmy, zimy, přes
něčí pruhovaný přechod
až se ucho utrhne
až tak dlouho
do noci
než to bouchne
než přes pípu utěrka
lidskejch slz
krve
než přes Evropu
černý sukno military
a vohlodaný kosti
trošku zářej
do tý zpropadený tmy
vono
už je pozdě
tak běžte spát
oh, Ruby...
Zdrhám
s chladným džbánem
aby pěna neupadla
ale
nemám kam
Tak jak občas zdrhá každej