Už
soumrak přichází
a potrhaná mlha svádí Tvé oči.
Tam se nedívej, tam ano.
Pod lucernu, kde čůrají psi a opilci.
Na počmárané zdi,
kde je někdo Vůl a kdosi
milován.
Z kapes ruce vytáhnout
a do dlaní vzít cár mlhy.
Tam se nedívej, tam snad.
Každý, prý i noc smí vzpomínat.
A každý má doma svůj nenápadný šuplík,
pozlacený
třináctikarátovým
zlatem.
Co karát,
to bobřík pana Foglara
a pokaždé oči vlhnou.
Možná rosa
a odvážní tvrdí, že pláč...
A na zeď,
kde teď je někdo Vůl a
kdosi
milován,
byl Neznámým a Tajemným
Ježek v kleci malován.
V dlaních mlha a v srdci vztek.
Jen pár lidí už má
v pozlaceném šuplíku
návod na mládí.
Tam se podívej, tam ano.
Vpřed, na nějž nikdy nesed' prach
a příběh pěti kamarádů,
návod na život...
A kráčíš dál,
pod Tebou jen stín
a světlo elektrické moci.
A jen tak, z nudy,
zahaleny v noci
plynové lucerny...
Poklekni, u Tvých nohou
leží
Žlutý špendlík,
zabodnut v srdci Řásnovky.
Ve tmě však spatříš jen Tmu.
a někde v dálce zvoní
tramvaj
a někde v dálce
Druhá strana.
Zůstaň zpříma stát!
Před pány v zarudlých nekonečných kravatách,
před těmi, co křičí,
že kluk nesmí klukem být
a co nad mozek Člověka
staví mozek Pána Politika.
Tam se nedívej, tam Nikdy.
Z kapes ruce vytáhnout
a do dlaní vzít cár mlhy
a pěstmi srazit transparent
se slovy
Zákaz vzpomínání...