dvanáct černých hřebců
spřežení temnoty a síly
ke komu však vedou opratě?
z údolí
z mlhy
z paprsků
ze snu

zahlédnu dívky
jedna plavovlasá
oči jak jasné nebe
druhá černovlasá
oči jak temná sluj

spřežení zpomalí
hřívy
dívek i koní
podlehnou větru
podlehnou slunci

spočinou snad na tulákovi
oči všech koní
oči obou dívek?
mám na to odvahu
toto chtít?

pokleknu
a sklopím oči k zemi

pak se ozve
hlas nejemný
zní silou bičů
spřežení zrychlí
mizí z dosahu mého snu
mizí k hoře

co já?
stoupám jen
abych poznal
cestu končící útesem?
cestu končící
nebem
peklem
a tichem?

vím
nikdy nenaleznu
stáj
černých hřebců
nikdy nenaleznu
lože
vozatajemných

a nikdy
nepřestanu hledat