Údolí panenských
vánků
Někdy
v dlaních
mívám smutno a ticho
vítr už nevoní
po temném klínu
Někdy v očích
mívám mlhu a slzy
a kameny vadnou
v posledním stínu
Někdy v ústech
mívám jen prázdná slova
ta, která nehladí
a nutí tě k spánku
Někdy v srdci
mívám už jenom tebe
a toužím pak stále
po vůni všech vánků
Někdy z údolí
kde vánky se rodí
odchází za tebou
a já nevím kam
Někdy snad z ticha
kde neznámo bolí
byla jsi jen panna
a já jsem byl pán