snad ještě dlouho poletí kámen ze skal
dolů k vodám
dolů k lidským hlavám
a srdcím

svět byl náhle ozářen paprsky
světlečerného slunce
a do klína skal padá stín těch
kdo vidí dál

v řadě
kde konec není pánem začátků
stojí
ruce v ruce druhů v pěst zatnuté

krev pulsuje od srdcí stejně rychle
asi tak klape vlak na kolejích
asi tak klape a odkapává
pan Čas

ruce srostlé vztekem
však světlečerné slunce svítí i dál
nesmí šplhat výš
kdo na křídlech orla viset by se bál
…
tam stále žluté slunce
paprsky hladí jejich tvář