Snad
ještě dlouho
poletí kámen ze skal
dolů k vodám, dolů k
lidským
hlavám
a srdcím
(svět byl náhle ozářen paprsky světlečerného slunce)
a do klína skal padá stín těch
co vidí dál
V řadě, kde konec není pánem začátků
stojí
Ruce v ruce druhů v pěst zatnuté
krev pulsuje od srdcí stejně rychle
(asi tak klape vlak na
kolejích)
Asi tak klape a odkapává pan Čas
Ruce strostlé vztekem, však světlečerné slunce svítí i dál
Nesmí šphat výš
kdo na křídlech orla viset by se bál
Tam stále žluté slunce
paprskama hladí jejich tvář