kam až se zatoulají tvé struny
kde je zaslechnu
malířko Kateřino

rozeznějí svá preludia
přicházejí k mému srdci
k mému neklidu
nestačí už ani trochu mé adagio

vítr pozvedl oči kamsi nahoru
slzy odtékají s deštěm

bude mi snad stačit tvé prestissimo
zachytím snad bouři
nebo jen
popraskají struny
popraská srdce
a utichnou
i oči