V
řadě
člověků
Dlouhá a táhlá mlha
Ruce bez prstů
Kytara bez hráče
Řádky nedovolených slz
A řady rovných zapíchnutých latí
...a bez napouštědel srdcí
Všechno padá
Jak podat dlaň
Když prsty odešly
A dole moře černých tkaniček
V případě navázání
slabý kilometr soustrasti.
Ale i tak se ukloň
(hlavy se nesrazí, Snad
ne)
A pak okolo křížů mezi půllitry
Tak to má být
Tichá vzpomínka
Ta už bude chybět
Těžko vzpomínat na to, co nyní popel je.
A bylo.
(Kolikrát snad uvidíš konce černých louží)