I
kopřivy pálej
A kdo je větší vůl než já
Kdo se snaží odnýst vodu z řek
a narvat ji bez čerpadel zpět.
(Ten, kdo poslední z
fialek světa
věnoval dívce)
Kdo chtěl jednu z hvězd
Velké medvědice utopit ve víně
A paprsky slunce spočítat
a umět vždy včas odejít
(kdo asi srdci řek’, že může bít)
...odjakživa zneužívat pověsti a licence básníků,
to nás učili, ale jak se z bahna vydolovat....?
Tisíc oblak a ani jedno
Slunce.
Potok, kde voda byla, není však.
A pak stačí vstát
A třeba královně včel podat ruku (a dívce podat víc)
Uvidět poštolku, jak letí a umí se smát
A otočit se zpět jen jednou.
(I růže na hrobě usychá)
A pak stačí vstát, uklonit se a:
„Tu máš, komediante, a hraj dál!“