měla v dlaních
své touhy
svá dláta
vahadlo z neklidných

na šňůrkách
malou lišku z Malého prince
ze dřeva a vlny
z lásky

nezbývá
než hledat
odkud asi vedou
neklidné šňůrky
k loutkářce

snad
z něčích rukou
ze střechy
z větrné hory
z nebe

nezbývá
než hledat
tiše
nedočkavě
a s nadějí

i hledání pout je
nekončící
cesta


„... Co to znamená ochočená?“
„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška.
„Znamená to vytvořit pouta…“