jen houšť
až tam mne dovedla
horská vůdkyně
prsty, dlaně, ústa, jazyk
horal, který stoupá
dech nestíhá
bouře se ozývá
brzy jazyk ozývat se
pot stéká
z bouřkových mračen
vzhlížím k nim
ona vzhlíží
do mých očí
hraje na struny mé touhy
zplnomocňuji ji
k posledním krokům
kousky před horou
už se zablýsklo
v nebi
ve všech očích v dosahu
na nezajištěných stezkách
mezi mraky
ve vichru
snad
i ve mně
jsem tam
jen houšť
a větší kapky
pokleknu
a pohladím ji