Trapně
vzít do levé
ruky vidličku,
do pravé právě sehnaný pomeranč
a jako filosof probodnout
pomeranč
s originální strefou do malíčku.
Budeš brečet a slzy zamíchej s krví,
aby se nesrazila jak hlava kacířova.
Krev bude světlejší a slanější
upírům vezmeš potravu
a sobě zanecháš egoisticky půllitrově
rozporcované urologické slzy.
Namíchej vlastní neštěstí a nešikovnost
na talíř svému měšťáckému sousedu.
Ať se pokochá a polituje
tvůj
malíček.
On napíše na pivní tácek Petříček je blbeček.
A s další myší vypije další promile.
Dělej se zajímavým, nechť,
nechť svět tě lituje, WC je obsazeno,
tak krev odkapává dále do svědomí
tvých doposavaď milovaných příbuzných.
V černé kronice bude napsáno:
básníkovi upadl malíček v delirium tremens.
Petrovi H. v h. upadl m. pomocí vidličky.
Seznacechtiví čtenářové začnou shánět
do tvé hlavy náhradní dvouválcový mozek.
S protekcí a svíčkovou
sehnáno v
drogerii.
Jak teď budeš zdvíhat štamprdle bez malíčku.
Pomůže ti vlastní bílá
myška.
A svět, jenž je nespláchnutou záchodovou mísou,
začíná unikat tvým devíti prstům.
Jak dojmeš slovutné
publikum,
když je ti líto prstů.
O neštěstí se tví sousedé zajímají.
Aby měli o čem v hospodě klábosit.
Neštěstí odchází, zájem upadá, zapomeňme,
nás se to netýká,
naše bolest to není.
Ani válka nás nebolela.
Tak co s ní?