nadechnu
to bezdeché
v mé hrudi
popadnu do rukou vánek
a stanu se krotitelem větru
projdu bos úhorem
úbočím ještě trochu noci
pokynu taktovkou prvému vytí
a stanu se krotitelem vlků
obuji odvážné boty
pomazané nedočkavostí
uchopím nemalý z útesů
a stanu se krotitelem hory
mávnu prstem do světla
popálím se o paprsek
přihmouřím se do stínů
a stanu se krotitelem slunce
postavím se vprostřed vrcholu
uzemním své sny
dotknu se skal a mraků
a stanu se krotitelem bouře
otevřu vrata chrámu
vejdu bez cíle šerem a tichem
rozezním prvý ze zvonů
a stanu se krotitelem Boha
pokleknu na úbočí zbloudilých
zvlhnu svítáním a mlhou
do prstů sevřu stéblo
a stanu se krotitelem kopřiv
ulehnu trávě napospas
oči zamknu do úkrytu neodvahy
trochu víc pochopím
a stanu se krotitelem pokory
pak nechám přijít tebe
ovanou mne tvé nedotyky
zaváhám na pobřeží očí
a nebudu krotitelem lásky