Netuším
kdo namaloval tím sakra dlouhým štětcem
světýlko na nebi
a
aby se pobavil
na moji batikovanou píchlou duši
šmrncnul to čmouhou temně černýho načechranýho
mraku

Nevím ani
kdo vyřezal tím sakra ostrým dlátem
plameny na Zemi
a
jiskry schoval do očí
dívce
která na provázcích z pavučin
vede loutku
šaška se smutným úsměvem
a tichými rolničkami

Neznám jméno
zahradníka se sakra velkou konví
který chtěl dát vláhu
pomněnkám
a namočil přitom srdce kostelních zvonů
srdce tuláků z cest
do neznáma a do tmy
a namočil přitom pastviny koní
a teď se na nich
nejde
už ani
milovat

A možná vím
proč to všechno
nechám si vyřezat šaškův smutný úsměv
a budu dělat
jako že mi vítr z hor
zavál do očí
něco z ohně něco z vody
a nikdo nepozná
že ty kapky na stéblech pastvin
že to není jenom déšť

Víš
ona byla Zeměkoule málo slaná
a nechutnala mi
a stačilo málo
že tu nejsi se mnou