Snad
cesta z
nepoznaných
kdy rozhrň dlaněmi svými
svojí Nadějí
nerozhrnutelná mračna
plný pytlíky blesků
a kyblíčky s deštěm
a tak
jak Nikdy dřív
než zapálils věčný plamen
oharkem z listu kalendáře
z listu tvé vlastní
tak málo odvážné cesty
jak Nikdy dřív
vzýváš tanec dívky z tvých
osamocených úsvitů
A i ty
už moc moc chceš
a ona snad netuší
Cestu poznání doteků
tohoto jara
tvé touhy
jejího těla
A tančíš
však očima chceš víc
a hledáš v ní
a hledáš v sobě
a pak i
ve stéblech
kterés možná nalezl
na neskutečné planetě
za mračny
nerozhrnutelnosti a snů
Co nalézáš
snad jen
další
slzu
na tvé cestě tramvajáků
nočních linek
odnikud a
kdovíkam
Snad
její Lásku
na cestě toho
o čem máš tak málo odvahy
snít
Ale nalézáš
odvahu touhy
žít
s ní...
Mít rád