Básníci, množte se
Stoupněte si do front před bordely
a na párek v rohlíku
Pár chvil rozkoše a smutku
Za dvě koruny něco víc
Za dvě koruny na kolejnice
Tramvajákům nočních linek
lev tlemí se do ksichtu
a oni jej rozdrtí
Už nikdy nezařve, blbec

A nám zbyde poslední cinkání
v prázdných hlavách a
prázdných hospodách na kraji života
Dolů po schodech, až dolů
Láska za dvě koruny, něco víc

Básníci, množte se
Je nás málo a pivo
za třistašedesátpět veršů
tesaných do už zbytečných špuntů
vám žádnej nenaleje
Ale holky s váma asi půjdou
ponořite se do náruče
mezi perlový náhrdelník
dvou temně rudých pevných
a hořce sladkých perel
A místo rozdrcenýho lva, co řval

Vám básníci
Za dvě koruny láska, o něco víc

Vám básníci
kteří nehledáte schody zpátky
kteří zůstanete někde dole
ve stínu smutně rozevřeného klínu
zblbnuti opilým dechem a prvním Ne
ve kterém je slyšet nekončící touha Ano
Po sevření dvou těl až do krve
Marně hledáte schody zpátky
Budete přece v sedmým
a dalším nebi, k čemu schody
a s váma Panna in memoriam
Panna ins Bett, v postýlce
za jediný verš, za dvě koruny
se šelmou, co má dva vocasy
a tak trošku víc snese
i pád z vejšky a nikdo neví kam

Básníci, vám
kteří marně a zoufale hledáte verš
jímž přesvědčíte dav
že jste větší, než lev a nikdo
Vás nebacil pěticípou hvězdou
přes hřívu
a nikdo vás na kolejích nerozdrtí

Vy básníci
na konci fronty na lásku
do smrti předplacenejch orgasmů
a za šest korun plzeňský
za dvě ovšem něco víc
Hezkou holku na jednu noc
polární a divně dlouhou noc
dokaď neskápnete

Vy básníci
A pak už vám nebudou chtít nalejt
tak se aspoň básníci
množte...